Příběh indického čaje

Příběh indického čaje

Indie patří k největším světovým producentům čaje, který je jedním z nejoblíbenějších nápojů vůbec. Původní rostlinou severovýchodní Indie (i když to tak z názvu nevypadá) je čajovník čínský, latinsky Camellia sinensis. Původně byla tato rostlina pěstována indickými kmeny pro své povzbuzující a léčivé účinky, později začala být komerčně využívaná.

Čajovník čínský je stálezelená kulturní rostlina, která se pěstuje jako keř nebo strom na plantážích v tropických a subtropických oblastech. Najdete ji v různých nadmořských výškách po celém světě. Pěstovat se může i v oblastech nad 2000 metrů nad mořem. Z čajovníků se trhají zejména vrchní poupata, tzv. tipsy, která se dále suší a fermentují, společně s mladými listy této rostliny pak slouží k přípravě čaje. Lístky čajovníku jsou dlouhé zhruba 3–25 cm a široké 1–10 cm. Čerstvé čajovníkové listy se otrhávají od dubna do prosince. Zkušený sběrač dokáže za den nasbírat až 37 kilogramů listů, z čehož se zhotoví přibližně 20 kilogramů čaje.

Foto: čajová plantáž   Autor: Raphael Fauveau

První písemné zmínky o čaji se datují do třetího století našeho letopočtu, ale četné legendy vypráví rostlině poskytující podivuhodný nápoj již ve třetím tisíciletí před Kristem. V Indii pěstoval čajovník po staletí arunáčalpradéšský kmen Singpho. Rostlina díky své výjimečné chuti a blahodárným účinkům na lidský organismus začala být velmi oblíbená a stala se významným obchodním artiklem.  Začal se rozšiřovat také počet míst, kde byl čajovník pěstován.

Přibližně před dvěma sty lety se začali Britové v Indii poohlížet po místě, které by bylo vhodné pro pěstování čaje určeného pro britský trh. Nakonec byly na severovýchodě země objeveny planě rostoucí čajovníky. Do roku 1850 tak došlo v indických oblastech Asám, severní Bengálsko a Dárdžiling k vykácení rozsáhlých ploch džungle. Pralesní porosty musely udělat místo pro nové čajovníkové zahrady. V současnosti se v Indii nachází přes 25 tisíc čajovníkových plantáží nejrůznějších velikostí. Jsou to takové malé uzavřené soběstačné světy, s vlastní školou, obchody i poliklinikou. V srdci plantáže většinou stojí typický bungalov majitele dané plantáže a také klub, v němž se po večerech scházejí pěstitelé, aby si zahráli tenis, nebo poseděli právě u šálku lahodného čaje.

Foto: čajová plantáž   Autor: Peter Vandeput

Oblíbenost čaje je v dnešní době tak veliká, že čajovníkové plantáže najdete nejen v Číně a Indii, ale také v Japonsku, Indonésii, Vietnamu, Taiwanu, na Cejlonu, Sumatře, Jávě, ale také v oblasti Kavkazu, v Gruzii nebo jižní Africe. Čajovník je totiž poměrně nenáročná rostlina, takže dobře snáší různé klimatické podmínky. Vyžaduje však dostatečné množství srážek po celý rok. Všechny druhy čaje, ať je to čaj bílý, zelený, polozelený nebo černý, pochází právě z rostliny čajovníku čínského. Dělí je od sebe stupeň fermentace a druh zpracování.

Indický čajový průmysl dnes zaměstnává přes milion lidí, z nichž polovinu tvoří ženy. Indie tak vyprodukuje asi 850 milionů kilogramů čaje ročně. Většina čajů pochází z Asámu, severního Bengálska a Dárdžilingu. V Indii se čaje dělí a nazývají podle regionů, ve kterých jsou pěstované, k nejznámějším druhům indického čaje tak patří Darjeeling a Assam. Právě Darjeeling je považován za opravdovou špičku mezi čaji. Proslavil se jemnou a svěží muškátovou chutí. Jeho nejlepší jakost se prodává na aukcích až za 220 amerických dolarů za kilogram. Již více jak 150 let se pěstuje v podhůří Himaláje na severovýchodě Indie, v nadmořských výškách 1000 – 2500 metrů. Zdejší prostředí se ukázalo být ideální pro pěstování čínského čajovníku, proto zde již existuje na 102 čajových zahrad a 84 plantáží.

Foto: sklizeň čaje   Autor: Sam Bowman

Čajovníkové zahrady v Dárdžilingu jsou na pohled velmi malebné, terasovitě pokrývají úbočí zdejších kopců. Ženy – česačky sbírají čaj ručně a často tedy ve velmi strmém a náročném terénu. Indický čaj se v některých oblastech Indie sklízí celoročně, podle období sklizně se mění jeho charakter. Rozlišují se tak typy First Flush, In Between, Second Flush a Autumnal. Po natrhání dochází k procesu fermentace, což je přirozený kvasný proces, kdy dochází ke změně chemických vlastností lístků. Dále se čerstvě sklizené lístky nechají na suchém vzdušném místě zavadnout, poté se svinují, podrtí a nakonec suší. Celé lístky poskytují kvalitnější nálev, zatímco čajová drť se plní do sáčků. Většina produkce kvalitního čaje jde na vývoz. V Asámu se nachází asi 2000 čajových plantáží osázených místní assámskou variantou čajovníku, která dobře snáší místní tropické podmínky. Čaj Assam má oproti Darjeelingu silnější aroma a tmavší barvu. Pěstování čaje se rozšířilo i v jiných částech Indie, zejména na jihu v pohoří Nilgiri, dále pak v Doars, Terai, Tamil Nadu, Arunáčal Pradéši a na mnoha dalších místech.

Klasický černý nebo zelený čaj, tak jak jsme na něj zvyklí v Evropě, však Indové nepijí. Většinou popíjejí granulovaný černý čaj. Granulát vznikne rozdrcením čajových lístků na velmi malé kousky a jejich následným prudkým zahřátím. Dále Indové do čaje používají řadu přísad, kterými mu dodávají nespočet nejrůznějších příchutí. Většinou jde o mléko, cukr, řadu bylinek a koření. Specialitou indické oblasti Kašmíru je například čaj „masala“ (masala znamená směs), který je ochucen speciální směsí koření, jež se skládá ze zázvoru, hřebíčku, skořice, mletého bílého pepře a kardamomu. Čaj má barvu světlého karamelu a díky nalévání z dostatečné výšky má také pěnu. V hindi se čaj řekne "čaj", takže s objednávkou byste neměli mít problém.

- jap -

Předchozí články z Indie:
Národní park Dudhwa
Čandígarh – betonové království
Goa
Indie - země plná kontrastů
Za historií Dillí

Článek byl zobrazen 11 967 krát.