Pohoří Garhvál

Pohoří Garhvál

Přes okresy Uttarkáší a Čamolí ve středoindickém státě Uttaráňčal se táhne pohoří Garhvál (Garhwal Hills), které je doslova poseto poutními městečky a starobylými chrámy, nad nimiž se tyčí majestátní zasněžené štíty Himálaje.

Hlavní středisko Uttarkáší  najdete 148 km severně od Rišikéše, města, které proslulo jako kolébka cvičení jógy. Uttarkáší je dobrým výchozím místem pro treky do vyšších poloh Garhválu. Ve městě sídlí přední škola pro ctižádostivé horolezce – Nehru Institute od Mountaineering. K jejím studentům patřila mimo jiné také Bačéndrí Pálová, což byla první Indka, která v roce 1984 pokořila 8848 metrů vysoký Mount Everest.

V pohoří Garhvál se nachází také oblast Dévbhúmí, jejíž název by se dal přeložit jako „Příbytek bohů“.  Každá zdejší stezka, řeka či vrchol je pojmenovaná po hinduistickém bohu nebo bohyni. Garhvál je poměrně snadno přístupným pohořím a představuje tak nádherný začátek Himálaje. Po jediné cestě zde můžete projít lesy, údolími posetými divokými květinami i pustou ledovcovou krajinou tvořenou skalisky a ledem. Nejvhodnější dobou pro návštěvu Garhválu je období od února do května a září či říjen.

Autor: Naresh Rao

Ve stínu zlověstných himálajských vrcholů, se v nadmořských výškách nad 3100 metrů, nacházejí čtyři významný poutní místa – Gangótrí, Jamunótrí, Kédárnáth a Badrínáth. S nejvíce lidmi se zde setkáte v období od dubna do začátku listopadu, kdy probíhá poutní sezóna.  Poté napadne sníh, který od návštěvy odradí téměř všechny věřící, až na ty nejzbožnější.  Do všech čtyř jmenovaných lokalit se můžete vydat z městečka Uttarkáší, Haridváru a Rišikéše.

V Jamunótrí pramení posvátná řeka Jamuna a začíná zde 13 kilometrů dlouhá stezka z Hanumán Čhattí. Tamní chrám byl založen ve 20. století poté, co byla původní svatyně zničena povodněmi. Po cca 100 kilometrech na severovýchod od Uttárkáší se před vámi objeví vesnička Gangótrí, jež byla pojmenována podle řeky Gangy, která jí protéká. V místním chrámu z 18. století je možné obdivovat vyobrazení hinduistických božstev.

Asi 18 kilometrů proti proudu Gangy, se pod horskými štíty Bhagírathí rozkládá vesnice Gómukh. Dopravíte se do ní po cestě vinoucí se malebným říčním údolím. Z Gómukhu vychází 26 km dlouhá stezka, která křižuje Gangótríjský ledovec a následně se rozděluje na dvě části. Jedna míří k loukám Tapóvanu a druhá k Nandanvanu se štíty Šivling. V tomto místě se řece říká Bhágírathí. Samotnou Gangou se stává až za soutokem s řekou Alaknandou v Dévprajágu. Zemědělství se v oblasti omezuje na bezprostřední okolí řek, které se využívají k zavlažování. Dalším zajímavým městem je Kédárnáth situovaný pod stejnojmennými horskými štíty. Mělo je zasvěceno Šivovi a jeho dominantou je krásně dekorovaný chrám, jež je údajně 800 let starý.

Foto: Badrínáth   Autor: Leon Meerson

Nejnavštěvovanější ze všech svatyní v pohoří Garhvál je Badrínáth, vzdálený 298 km severovýchodně od Rišikéše. Ukrývá pestře polychromovaný chrám zasvěcený Višnuovi, který je po většinu času plný poutníků. Město se honosí také úchvatnou polohou, je totiž vklíněno mezi pohoří Nar a Nárájan. Nad Badrínáthem se do nadmořské výšky 6957 metrů zvedá Nílkanthův vrch, nazvaný podle Šivy Nílkanthy.

Na soutoku Dhaulí Gangy a Alaknandy leží Džóšímath, který patří ke čtyřem centrům vzdělanosti, která založil Ádi Šankaráčarja – velký mudrc 9. století. Městečko je také významnou křižovatkou dvou dávných transhimálajských obchodních cest. Původně bylo branou do rezervace Nandádéví, ale ta byla roku 1983 pro veřejnost uzavřena. V současnosti tak turisté míří především na sjezdovky v Aulí, kam je možné se dostat po silnici nebo lanovkou z Džóšímathu.

Oblíbená stezka vede také k sikhské svatyni Hemkund Sáhib a do Národního parku Valley of Flowers. Údolí květin vytváří koberec sasanek, prvosenek a dalších vysokohorských rostlin. Pokud chcete vidět vše v plném květu, vypravte se sem v červnu nebo v září. Vydat se můžete také na 70 km dlouhou Curzonovu stezku, která byla pojmenována po britském místokráli, jenž tuto trasu využíval. Začíná v Ghátu a lemuje západní okraj rezervace Nandádéví. Pokračuje přes průsmyk Kuárí, ze kterého se naskýtá nádherná podívaná na Nandádéví. Trek končí v Tapóvanu, což je 12 km severozápadně od Džóšímathu.

Foto: Valley of Flowers  Autor: james

Rezervace Nandádéví se rozkládá na ploše 630 kilometrů čtverečních a pyšní se třemi nádhernými štíty: Nandádéví, Nandádéví východní a Nandákót, které na severu vytvářejí sněhovou hradbu. Nejvyšším vrcholem je stejnojmenná hora dosahující výšky 7817 metrů nad mořem. Zároveň je také druhou nejvyšší horou v Indii. Indové ji uctívají jako bohyni, protože se na ní údajně narodila Šivova choť Párvatí. Nandádéví byla považována za nezdolatelnou až do roku 1936, kdy ji zdolali dva britští horolezci Eric Shipton a Bill Tilman. Tento čin ovšem znepokojil místní obyvatele, kteří věřili, že přítomnost horolezců bohyni rozhněvá.

Jedním z následníků této horolezecké dvojice byl americký horolezec Willi Unsoeld, který se na vrchol vydal se svou dvaadvacetiletou dcerou Nandádéví, kterou pojmenoval právě po tomto himálajském štítu. Dcera však při pokusu o jeho zdolání tragicky zahynula. Jádro rezervace Nandádéví bylo z důvodu ohrožení zdejšího křehkého ekosystému v roce 1983 uzavřeno. Také dnes je oblast domovem vzácné fauny, například irbise a bažanta lesklého.

- jap -

Předchozí články z Indie:
Příběh indického čaje
Národní park Dudhwa
Čandígarh – betonové království
Goa
Indie - země plná kontrastů

Článek byl zobrazen 7 467 krát.