Tádž Mahal patří mezi novodobé divy světa

Tádž Mahal patří mezi novodobé divy světa

Jednou z nejznámějších a nejvíce okouzlujících staveb světa je indický Tádž Mahal v Ágře, který nechal postavit mughalský císař Šáhdžahán na památku své milované manželky Mumtáz Mahaly. Ta předčasně zemřela v roce 1631, stavba je tak smutnou upomínkou velké lásky. V roce 2007 byl Tádž Mahal prohlášen novodobým divem světa.

Ágra nacházející se ve střední Indii ve státě Uttarpradéš byla v 16. a 17. století sídlem císařského mughalského dvora. Rozkládá se na břehu řeky Yamuny a najdete v ní stavby a památky, které jsou nádhernou ukázkou umění tehdejších řemeslníků z Persie, Střední Asie a nejrůznějších koutů Indie. Během úpadku mughalské říše připadla Ágra Dáatům, Maráthům a na počátku 19. století se jí zmocnili Britové. Řada luxusních pevností, paláců a dalších staveb zde stojících byla v roce 1983 zařazena na seznam světového dědictví UNESCO. 

A právě v Ágře se nachází Tádž Mahal – stavba, která se stala symbolem a chloubou celé Indie. Palác vypadá jako by pocházel z pohádky tisíce a jedné noci, má dokonalé proporce i vynikající řemeslné ztvárnění. Tato vznešená zahradní „hrobka“ přišla na bezmála 41 milionů rupií a použito na ni bylo na 500 kg zlata. Po dlouhých 12 let pracovalo na stavbě tohoto paláce z bílého mramoru asi 20 tisíc dělníků. 

Tádž Mahal, který je opravdovým architektonickým unikátem, vznikal v letech 1632 – 1644. Údajně byl navržen jako pozemská replika rajského domu. Má dokonalý mramorový obklad, který je pomocí zvláštní techniky osázen polodrahokamy, jako je nefrit, jaspis, tyrkys, křišťál a další, které vytvářejí nádherné zdobné motivy. Je tak ukázkou rafinované estetiky, která za vlády Šáhdžahána dosahovala vrcholu. Tádž Mahal je tak i dnes považován za jednu z nejelegantnějších a nejharmoničtějších staveb na světě. Je ukázkou bohatství a výstřednosti mughalského umění.

Sultán Šáhdžáhán vládl v letech 1628 – 1658 a jeho manželkou byla již od roku 1612, kdy ještě nebyl vladařem, půvabná Ardžumand Banu Baygam, které se říkalo také Mumtáz Mahal, tedy „Perla paláce“. Byla dcerou vysokého úředníka Ásafa Chána. Původně ji Šáhdžáhán jako patnáctiletou přijal ke svému harému, kde byla jen jednou z mnoha. Brzy však poznal, že si zaslouží být mnohem více. Věnoval ji veškerou svou pozornost, Mumtáz sedávala při oficiálních příležitostech po jeho boku, doprovázela ho na výpravách a probírala s ním státní záležitosti. Měli spolu čtrnáct dětí – osm synů a šest dcer. Při porodu posledního dítěte v roce 1631 však Mumtáz zemřela, bylo jí pouhých 36 let. 

Legenda praví, že císařovi u smrtelné postele jeho manželky najednou zešedivěly vlasy. Nechal vyhlásit dvouletý státní smutek – po dlouhé dva roky tak byly zakázány veškeré radosti, nesmělo se slavit, poslouchat hudbu, nosit šperky ani používat parfémy. Žal císaře ze ztráty své milované ženy byl opravdu veliký. Učinil tak slib, že postaví pomník, který bude opravdu hoden její památky a kterému se žádná stavba na světě nevyrovná. Nechal proto povolat ty nejlepší architekty, sochaře, kaligrafy a inženýry z nejrůznějších koutů světa – Turecka, Persie, Benátek i Francie. Hlavním architektem se stal íránský Istad Usa. Právě on navrhnul stavbu symbolizující věčnou lásku a krásu.

Tádž Mahal leží uprostřed rozlehlých zahrad, do nichž se vchází velkou zdobenou vstupní branou, jež symbolizuje vstup do ráje. Celý komplex zaujímá plochu 567 x 305 metrů, což je cca 17,5 ha. Samotné mauzoleum stojí na čtvercovém podstavci a jeho rohy jsou ozdobeny čtyřmi čtyřicetimetrovými minarety. Každý je korunován otevřeným osmibokým pavilonem. Právě tyto minarety umocňují pocit dokonalé symetrie celého komplexu. Od vstupní brány vede dlouhý vodní kanál až k paláci, který se zrcadlí na jeho hladině. Říká se mu Lotosový bazén a byl pojmenován podle hubic fontán, jež mají tvar lotosu. Hlavní budova se tyčí do výšky 72 metrů, je završena mohutnou dvojitou kupolí, která je vysoká 44 metrů a vrcholí fiálou.

Uvnitř hrobky se nachází hrobová komora, v níž je umístěn kenotaf, tedy symbolický náhrobek Mumtáz Mahaly. Spočívá na vyvýšené plošině vedle kenotafu císaře Šáhdžahána. Původně si chtěl císař nechat pro sebe postavit samostatné mauzoleum z černého mramoru, ale poté, co byl svým vlastním synem sesazen z trůnu, již neměl dostatek prostředků na jeho výstavbu a tak nalezl místo svého odpočinku vedle milované manželky přímo v Tádž Mahalu. Skutečné hroby panovníka a jeho manželky jsou uloženy v temné kryptě v podzemí a nejsou přístupné veřejnosti.

I když to zdálky vypadá, že má Tádž Mahal jen čistě bílé stěny, opak je pravdou. Mramorové zdi a další stavební prvky jsou hojně vykládány polodrahokamy, černým mramorem, nechybí kaligrafické ornamenty, barevné kamínky tvořící obrazce růží a mnoho dalších překrásných motivů. Materiál na stavbu paláce putoval do Ágry z celé Asie a přepravovalo ho více než 1000 slonů. Mramor, z něhož je Tádž Mahal postaven pochází z Rádžastánu, jaspis z indického Pandžábu, nefrit a křišťál z Číny, tyrkys z Nepálu a lazurit z Afghánistánu. Safír byl dovezen až ze Srí Lanky a karneol z Arábie. Stavba se pyšní množstvím vlysů a kazet s reliéfy a také inkrustacemi z drahých kamenů. Tato technika pochází z Itálie a nazývá se pietra dura. Květinové motivy je možné na paláci vidět v tisíci různých podobách, převládá zejména kosatec. 

Tádž Mahal ročně navštíví asi čtyři miliony turistů, z toho na dvě stě tisíc jich přijíždí ze zahraničí Toto úchvatné mauzoleum postavené ze sněhobílého mramoru je jednou z nejslavnějších staveb světa a turisticky nejvyhledávanější památkou celé Indie. 

Další novodobé divy světa najdete ve článku Sedm novodobých divů světa

- jpa -

Sedm novodobých divů světa
Novodobé divy světa - Socha Krista Spasitele
Novodobé divy světa – Velká čínská zeď
Novodobé divy světa – Koloseum 

Článek byl zobrazen 19 814 krát.